Různé - Synagoga

Hledat
Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Z tisku
Různé
Pomozte najít náhrobky
Různé, Z tisku rok 2010  ~  10. září 2010
"Na Děčín mám ty nejsmutnější vzpomínky," vypravuje dnes 68-letý Australan Stephen Wolkowicz. Jako dvanáctiletý účastník pochodu smrti Drážďany - Terezín dorazil se svými rodiči, tetou a strýcem do Děčína. "Byla zima. Najíst jsme dostali jednou za deset dní. Skupina německých vojáků nás odvedla na záme, kde nás nechali stát na nádvoří. Snad si šli odpočinout, snad najíst. Můj tatínek na druhém nádvoří zemřel. Bylo to 18. dubna 1945. V malé skupině jsme pak pokračovali přes Ústí nad Labem. Na tamním stadiónu zemřela moje maminka. Cesta do Terezína bylo pro mne bez rodičů ještě těžší. Když byl koncentrační tábor osvobozen, měli jsme aspoň jedinkrát štěstí. S tetou a strýcem jsme jeho brány směli opustit brzy ráno. Odpoledne byl oměsto kvůli tyfu uzavřeno. Strýc a teta mě poslali do anglie a později do Austrálie, kde žijí dodnes."

Tenhle více než smutný příběh mi vyprávěl před několika dny příjemný pán, se kterým mě svedla náhoda. Již několik let pátrá po místě, kde by se mohl poklonit ostatkům svého tragicky zemřelého otce. V ruce měl fotografii náhrobního kamene, který v roce nechali postavit jeho strýc a teta na hřbitově v Rozbělsích, kam byly ostatky otce uloženy. Ovšem hřbitov vzal dávno za své při rozšiřování Kovohutí. Pátráním v dostupné dokumentaci jsem zjistila, že ostatky i s náhrobními kameny byly přestěhovány na folknářský hřbitov. Poslední doklad, který jsem o tamním židovském hřbitově našla, je žádost z roku 1968, ve které tehdejší vedení židovské obce žádá městské orgány o pomoc. V ní se píše, že hroby jsou ustavičně pleněny, náhrobní kameny ničeny a oplocení rozkradeno. Nedopátrala jsem se, kdo o likvidaci hřbitova rozhodl, ale to také není předmětem mého dnešního psaní. Na společném setkání pana Wolkowicze s předsedou židovské obce, panem Poskočilem, jsme vymysleli, že se prostřednictvím novin obrátíme na obyvatele města Děčína a jeho okolí.

Kdo byste tedy věděl o nějakém zapomenutém náhrobním kameni z rozbělského nebo folknářského hřbitova, nebo kdo byste mohl doplnit chabé prameny o konci židovského hřbitova na Folknářích, obraťte se, prosím buď telefonicky (číslo 531 095) nebo písemně na adresu: Židovská obec Děčín, Žižkova 4, Děčín IV, anebo přijďte své poznatky osobně sdělit pracovníkům synagogy.

Za pana Wolkowicze děkuje Ingrid Jozová
Holocaustem vše neskončilo
Různé, Z tisku rok 2010  ~  10. září 2010
Po válce zůstalo v českých zemích na deset tisíc Židů. Spousta z nich pak odešla do nově založeného státu - Izraele.

V těchto dnech si Židé v celé republice připomínají již šedesáté výročí počátku deportací Židů v českých zemích. Při této příležitosti se v Terezíně, kde v koncentračním táborem zemřely tisíce lidí, konal pietní akt. Toho se zúčastnilo na tři sta lidí z celé republiky, ale i ze zahraničí. Za město Děčín se ho zúčastnili zástupci židovské obce v čele s jejím předsedou Vladimírem Poskočilem a zástupci Svazu československých bojovníků. V Děčíně se u příležitosti výročí deportací bude v synagoze konat koncert anglické skupiny the Zemel Choir. Zájemci si zde mohou prohlédnout sálou výstavu fotografií, připomínající utrpení Židů za druhé světové války." V Terezíně jsme se mimo jiné sešli se zástupci Židovského muzea a dohodli se o obměně fotografií," říká Vladimír Poskočil.

Počátky emigrace Židů z českých zemí

V Čechách na Moravě a ve Slezsku žilo v roce 1930 přibližně 130 tisíc Židů. Jejich počet se po nástupu nacizmu v Německu snížil na zhruba 118 tisíc. Emigrace pak pokračovala po 15. březnu 1939, kdy došlo k vyhlášení protektorátu. Do roku 1942 se legálně vystěhovalo na třicet tisíc Židů a dalších několik tisíc jich do zahraničí uprchlo tajně.

Začátek deportací do koncentračních táborů

V letech 2939 - 1941 byly vydány desítky zákonů a a nařízení, jimiž byli Židé zbaveni občanských práv, vyřazeni z veřejného i hospodářského života, izolováni od ostatního obyvatelstva a oloupeni o veškerý majetek. Právě tehdy začalo gestapo zatýkat první příslušníky židovské komunity. Dne 16. října 1941 začaly deportace 81 tisíc Židů z českých zemí do Lodže, Minska, Ujazdowa a zejméno do Terezína. Z těchto shromáždišť byli odvlečeni do vyhlazovacích táborů Osvětim - Birkenau, Treblinka, Bergen-Belsen a dalších. Tam byli vražděni plynem, zastřelením, vyhladověním nebo týráním.

Situace po skončení druhé světové války

Z osvobozených 10 590 židovských vězňů se jen menšina po válce znovu usídlila v Československu. Navrátilo se však asi tisíc předválečných emigrantů a přišlo 200 vojáků ze západu i východu. Tito židovští vojáci bojovali v čšš. divizi ve Francii v roce 1940, v britském letectvu, v Klapálkově jednotce na středním východě a u Tobruku,u Dunkerque, o Sokolovo, Kyjev a i v Karpatsko-Dukelské operaci. Generál Ludovík Svoboda ve svém projevu k legionářům v Praze 5. července mj. řekl: "Prohlašuji a myslím, že takmohu činit i za velitele jednotky západní i na středním východě, že Židé v československé zahraniční armádě bojovali statečně a svou povinnost k republice splnily čestně."
Podle odhadu bylo v českých zemích po válce kolem 24 tisíc Židů, z niczhž se do roku 1949 asi 19 tisíc vystěhovalo do nově založeného státu Izrael a do jiných zemí.

Útlak v komunistickém Československu

Pogromy na Židy však s druhou světovou válkou neskončily. Opětovný nápor rasové nenávisti zažili již v roce 1951. Ve vykonstruovaném procesu byli k smrti odsouzeni Rudolf Slánský a sedm jiných údajných zrádců, u nichž prokurátor neopomněl zdůraznit jejich rasový původ.
V návaznosti na tento, ale i pozděější procesy pak byli postihováni další židovští politici, vědci, umělc, novináři a mnozí další.

Založení sdružení Terezínská iniciativa

I těm nejmladším, kteří přežili holocaust, byo po roce 1989 už přes šedesát let. V roce 1990 založili mezinárodní sdružení Terezínskou iniciativu. Jejím prvním podstatným činem bylo vybudování Muzea gheta v areálu památníku Terezín. Nemalé finanční prostředky na vybudování muzea věnovaly židovské komunity v Nmecku a Rakousku. Sdružení mj. pečuje o výchovu mládeže, podporuje školní zájezdy do Terezína neob pořádá přednášky akulturní pořady. Zasazje o to, aby holocaust vstoupil do dějin jako varovná kapitola české historie.

Nové nebezpečí - pravicový extremizmus

S návratem demokratických svobod se v českých zemích po roce 1990 vynořily rasistické skupiny a ultrapravicový extremizmus. Pořádají různé koncerty, srazy, protestní akce, kde se netají svým obdivem k nacistům. Objevují se časopisy, jako byla "antijudaistická" Politika či letáky s hesly Nic než národ! nebo Bílé Čechy! Pronásledování Židů, ale i ostatních etnických skupin tak ani po desetiletích nekončí.
Židé slavili svůj Nový rok v synagoze
Různé, Z tisku rok 2010  ~  10. září 2010
Zástupci Židovské obce v Děčín oslavili minulý pátek židovský Nový rok - Roš Hašana. Hebrejský kalendář se oproti našemu malinko liší, a tak Židé dnes slaví rok 5761.

Oslava

"Oslavu jsme uspořádali u příležitosti výročí židovského Nového roku narození světa, kdy Bůh stvořil svět," uvedl předseda židovské obce Vladimír Poskočil. Na slavnostní akci, která se uskutečnila v děčínské synagoze přivítal Vladimír Poskočil své vzácné hosty, mezi nimiž nechybl bývalý člen slovenské polistopadové vlády a univerzitní profesor Fedor gál, zástupce ministerstva školství ing. Jaroslav Froulík, ruská herečka žijící v Čechách Lilian Malkina (známá například z filmu Kolja či divadelních inscenací Dejvického divadla) a ředitel městského divadla Rudolf Felzmann. Nechybli ani zástupci stavební společnosti DZM z Ústí nad Labem, která se podílí na rekonstrukci synagogy a jiní pozvaní hosté.
V úvodu večera předal profesor Fedor Gál zástupcům židovské obce před přítomnými hosty mramorovou pamětní desku s židovským destaterem, která bude zavěšena nad vchodem do synagogy. Potom již následoval zábavný večer s živou hudbnou a na malém improvizovaném jevišti předvedla své herecké umění Lilian Malkina. Program se protáhl do pozdních večerních hodin a všichni se ohromně bavili.
Nechtěli věřit svým očím
Různé, Z tisku rok 2010  ~  10. září 2010
Návštěva

Obnova budovy, kterou stavli děčínští Židé svému Bohu

Českolipský deník 21.10.1999 - Když se v polovin července ozval představený Židovské obce v Děčíně, že by rád s českolipskými kulturními činiteli prodebatoval možnost jejichsplupráce na výstavě ke znovuotevření děěčínské synagogy do data Mezinárodního dne židovské kultury, vrtli jsme nad tímto termínem hjlavou. A když pak na referátu kultury okresního úřadu předestřel svůjplán zahájit k Mezinárodnímu dni evropského kulturního dědictví v prostorusynagogy několik výstav, a to za okolností finančně značně nepříznívýžch, zdálo se nám toutopií.

Na konci září, již po vernisáži jsme se s českolipskoumístostarostkou Mgr. I. borovcovou konečn dostaly k návštěv děčínské synagogy. Užaslyjsmenad tím, co jsme spatřily. Znaly jsme po léta tu šešlou budovu, nesoucí sice stopy někdejší krásné maursko-secesní architektury, ale zároveň výrazně ozřejmující, že nebyla opravována od záboru pohraničí roku 1938 po elou dobu okupace a pak zase po řadu dalších desetiletí - v obou případech pro nepřízeň vládnoucích politiků ke všemu židovskému. měla však neuvěřitelné štěstí. Jednak proto, že byla v roce 1907 zbudována velmi kvalitně, za druhé, že po záboru našeho pohraničí ušla v listopadu 1938 za Křišťálové noci spálení, jak to postihlo mnoho jiných a s nimi i českolipskou synagogu, a konečně, že se proni v kritické době našlo vůbec využití a nebyla zbořena.

Je faktem, že takřka každé náhradní využití chrámu je barbarské. Pokud neníponechán na síň pro uměleckéúčely, docházík zásahům v interiéru, k přestavbám, odstranění mobiláře, cenného kulturněhistoricky a ideově zhlediska náboženské úcty a kultovních zásad. právě ten druhý, nevhodný osud postihl synagogu, ale zároveň ji ochránil před úplnou zkázou. Obě strany z toho byly nešťastné - židovskánáboženská obec, spojující věřící Děčína a České Lípy,pro ztrátu chrámu a Státní okresní archiv, poněvadž se museln ephodlně a neprakticky vtěstnat do prostor, postavených ke zcela jinémuúčelu. Navíc nutno otevřeně říci, že archiv - pro občany tak potřebná instituce, navíc pečující o doklady kulturního bohatství a historických tradic mezinárodní hodnoty - byl v minulosti pro děčínský ONV popelkou. Bylo až ostudné, v jak svízelných podmínkách tam museli archiváři pracovat a badatelé studovat.

Když jsme nyní stanuly před obnovenou fasádou snyagogy, nevřily jsme svým očím. Doslova tu zářila svou neobyčejnou architektonickou krásou budova, kterou stavěli děčínští Židé svému Bohu, ale z vděčnosti za přiznání náboženské a občanské rovnoprávnosti i svému městu Děčínu. Vybírali jsme stavby tak, aby město orkášlilo, a to se jim skutečně podařilo. Je nesmírn potšitelné, že i v dnešnídobě, tolk kritizované pro nezájem o kulturní hodnoty, se nalezli lidé, kteří dokázali prosadit finanční podpory, udělat nevypočítav a levně projekt a s porozumním i rekonstrukci.

Bylo nutno vybourat strop, vestavěný do chrámové síně depozitář archivu, a odstranit spousty nečistoty, zbylé po urychleném vystěhování archivu do děčínského zámku a po bourání. Na obnov pracovali nezištn studenti, duchovní všech křesťanských církví v Děčíně a různípatrioti města Děčína. Samozřejm pak hrstka členů židovské náboženské obce, kteří se nebojí přihlásit ke svému vyznání a k původusvých předků. Nostiel tří zlatých cen ze sportovních zahraničních seniorů azároveň předseda židovskénáboženské obce Vladimír Poskočil vlastnoručně smýval letité nánosy nečistoty ze zdí a bílil vnitřek, kde se dnes představují skutečně čtyřy nesmírně zajímavé výstavy. je tam zmínna i historie českolipské židovské náboženské obbce s její tragickou ztrátou synagogy i hřbitovní kaple. Na instalaci tohoto oddílu se podílelo českolipské okresní muzeum. S úspěchem se zde prodává českolipským městským úřadem vydaná publickace "Židé v České Lípě". synagoga bude sloužit náboženským potřebám židovské církve, ale bude také poskytovat pro všechny návštěvníky zajímavé výstavy z oblasti duchovních tradic, humanity, historie a umění, s náměty, jaké působí na lidi, aby je použily a zušlechtily. Kéž se toto předsevzetí i doopravení synagogy podaří.
Nemohli to ještě poznat
Různé, Z tisku rok 2010  ~  10. září 2010
Židé a my

Výstavu v opravené synagoze navštvují studenti i cizinci

Poté, co čerstv jmenovaná velvyslankyně státu Izrael v ČZ Erella Hadar písemě oceila své zážitky ze zahájeí výstavy "Židé a my", která je pořádána v rámci celoevropských "Dnů kulturního dědictví" v nově rekonstruované děčínské synagoze ("Drahý pane Poskočile," rozhodla se napsat kromě jiného, "děkuji Vám srdeďně za pohostinnost a za zajímavé odpoledne, které jsem strávila v Děčíně,"), zjišťovali jsme na místě samém, jak si výstava vede.

Kromě asi dvou set účastníků slavnostního zahájení (kterého se zúčastnili představitelé státu Izrael, české židovské komunity, parlamentu ČR, politické reprezentace regionu, okresu a města, zúčastnila se ho dokonce i přibližně dvacetičlenná skupina architektů, kteří si přijeli prohlédnout ojedinělou a zdařilou rekonstrukci části chrámu) navštívilo už výstavu kolem 1000 lidí, včetně cizinců například zNmecka, Holandska či Spojených států amerických. Dobrovolnou sbírkou na opravu zbylé části budovy bylo již shromážděno přes 3,5 tisíce korun.

"Jsou to věci, které oni ve svém krátkém životě nemohli poznat," řekl o studentech prvního ročníku děčínské Stavební průmyslové školy arch. Jaroslav Franěk, který na výstavu do synagogy přivedl svou třídu v rámci výuky. "Od rodičů, kteří na n mnohdy n emají čas, se nedozvědí výklad takových skutečností. Zkreslené informace, mnohdy tendenční, které oni sami získají, si zde mohou porovnat. Každý z nich je natolik rozumný,že si umí udělat vlastní úsudek." dodal, že on sám sloužil jako voják v šedesátých letech v terezínské pevnosti, kde bylo tehdy ještě možné nalézt na stěnách vzkazy, které si tam spali vězňové koncentračního tábora. Výstava se skládá ze tří částí - v jedné instalováno Mezánárodní křesťanské velvyslanectví v Jeruzalém panely, které popisují historii vlivu židovství na českou kulturu. Ve druhé jsou obrazy Alfréda kantora, který maloval během svého trestného pobytu v koncentreačním táboru Terezín během 2. světové války. na ochozu potom instalovalo Izraelské velvyslanectví v ČR sérii leteckých snímků svatého msta Jeruzalém. děčínská synagoga zajišťuje duchovní služby ipro Židovskou obec ČeskáLípa (Která synagogu již nemá), výstava samotná je otevřena denně od 9.00 di 17.00hodin a potrvá do konce září.
Terorismus plní účel také u lidí v Děčíně
Různé, Z tisku rok 2010  ~  10. září 2010
I když vysoké riziko terorismu v Děčíně není, lidé z něj mají obavy. Policisté jsou na útoky připraveni, ale konkrétní kroky či hrozby nezveřejňují.

V Děčíně jsou potencionálními místy pro teroristy mezinárodní vlakové nádraží v Podmoklech či Synagoga. Nebezpečné provozy jsou v průmyslové zóně na Ústecké ulici či v Boleticích, kde je chemická továrna.

Policisté k ochraně těchto objektů odmítají cokoliv říci. "Bylo by to kontraproduktivní," uvedla mluvčí děčínské policie Aneta Zdobiláková.

Židovská obec strach nemá

Správce Synagogy z děčínské židovské obce Vladimír Poskočil strach z útoku nemá. "Ničeho se neobáváme a myslím si, že nejsme ohroženi, i když se může stát ledacos, vidím stále spolupráci a přátelství, ať je situace jakákoliv," uvedl.

Synagoga je podle něj ke všem vstřícná a nedochází tak k žádným názorům proti její existenci. "Snažím se, aby sloužila všem lidem, byli tu Indové a stejně jsem nechtěl ochranu od policie," řekl Vladimír Poskočil. Letos už v Synagoze bylo dvacet akcí, z místa je tak i kulturní centrum v Děčíně.

Vladimír Poskočil odmítá podporovat úvahy o terorismu, proto na různé návštěvy nežádá policii o spolupráci. "Nechci, aby lidé žili ve strachu," dodal.

Lidé obavy z terorismu nemají. Strach se spíše projevuje při cestování. "Když jedeme na dovolenou s rodinou, nebezpečí z terorismu hraje roli při určování destinace," uvedla Jana Králová z Děčína.
 
zidovskaobecdecin.wz.cz
22. 2. 2016
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky